hadův vozový park

Odpovědět
hadXR
Příspěvky: 113
Registrován: pon 25. kvě 2020 20:32:09

Re: hadův vozový park

Příspěvek od hadXR »

Tak jsem nenechal nic náhodě a jel jsem orientační závod i minulou sobotu.
Vzpomínal jsem na ty co se tu strachovali jestli ten na Ford-Teamu nebude dlouhý :)
DSCF3992_M.jpg
DSCF3992_M.jpg (788.82 KiB) Zobrazeno 5938 x
DSCF3957.jpg
DSCF3957.jpg (103.6 KiB) Zobrazeno 5937 x
DSCF3967_M.jpg
DSCF3967_M.jpg (1.11 MiB) Zobrazeno 5937 x

hadXR
Příspěvky: 113
Registrován: pon 25. kvě 2020 20:32:09

Re: hadův vozový park

Příspěvek od hadXR »

Tu jdou jen tři fotky do příspěvku???
DSCF3974_M.jpg
DSCF3974_M.jpg (757.18 KiB) Zobrazeno 5935 x
DSCF3976_M.jpg
DSCF3976_M.jpg (981.29 KiB) Zobrazeno 5935 x

hadXR
Příspěvky: 113
Registrován: pon 25. kvě 2020 20:32:09

Re: hadův vozový park

Příspěvek od hadXR »

Má cenu sem vůbec něco vkládat? No ale proč ne.

Před dvěma týdny cestou na sraz mě ta motokrosová dráha na Brno fakt nas..., tak tento víkend jsem to "za Ural" vzal vyhlídkovou trasou.

DSCF4033_M.jpg
DSCF4033_M.jpg (868.17 KiB) Zobrazeno 5914 x
DSCF4034_M.jpg
DSCF4034_M.jpg (864.84 KiB) Zobrazeno 5914 x
DSCF4035_M.jpg
DSCF4035_M.jpg (810.68 KiB) Zobrazeno 5914 x
Naposledy upravil(a) hadXR dne stř 08. črc 2020 21:14:46, celkem upraveno 1 x.

hadXR
Příspěvky: 113
Registrován: pon 25. kvě 2020 20:32:09

Re: hadův vozový park

Příspěvek od hadXR »

Zase jsou jen tři.

DSCF4037_M.jpg
DSCF4037_M.jpg (913.63 KiB) Zobrazeno 5914 x
DSCF4053_M.jpg
DSCF4053_M.jpg (849.67 KiB) Zobrazeno 5914 x
DSCF4056_M.jpg
DSCF4056_M.jpg (730.28 KiB) Zobrazeno 5914 x

hadXR
Příspěvky: 113
Registrován: pon 25. kvě 2020 20:32:09

Re: hadův vozový park

Příspěvek od hadXR »

Tak po výletech zase něco práce, výměna předních třmenů a tím pádem větší kotouče 260 mm místo původních 240 mm.
K tomu tyčky a čepy řízení, byly tam ještě původní.

DSCF4061.JPG
DSCF4061.JPG (646 KiB) Zobrazeno 5887 x
DSCF4062.JPG
DSCF4062.JPG (863.59 KiB) Zobrazeno 5887 x
DSCF4069.JPG
DSCF4069.JPG (823.02 KiB) Zobrazeno 5887 x

hadXR
Příspěvky: 113
Registrován: pon 25. kvě 2020 20:32:09

Re: hadův vozový park

Příspěvek od hadXR »

Pokračování.

DSCF4073.JPG
DSCF4073.JPG (866.84 KiB) Zobrazeno 5887 x
DSCF4082.JPG
DSCF4082.JPG (872.3 KiB) Zobrazeno 5887 x
DSCF4085.JPG
DSCF4085.JPG (715.75 KiB) Zobrazeno 5887 x

hadXR
Příspěvky: 113
Registrován: pon 25. kvě 2020 20:32:09

Re: hadův vozový park

Příspěvek od hadXR »

Samozřejmě používám dobový wercajk.

DSCF4078.JPG
DSCF4078.JPG (642.11 KiB) Zobrazeno 5887 x
DSCF4086.JPG
DSCF4086.JPG (855.51 KiB) Zobrazeno 5887 x

hadXR
Příspěvky: 113
Registrován: pon 25. kvě 2020 20:32:09

Re: hadův vozový park

Příspěvek od hadXR »

Tak přátelé, z letní cesty do Tater jsem si zkusil napsat takový, řekněme tomu "cestopis", tak to sem zkusím nějak nastrkat.
Nevím jestli to pobere jeden příspěvek tak to možná budu muset rozdělit.
Otázka jestli si to tu taky někdo přečte.

hadXR
Příspěvky: 113
Registrován: pon 25. kvě 2020 20:32:09

Re: hadův vozový park

Příspěvek od hadXR »

Sierrou do Tater bez dálnic - Cesta tam a zase zpátky


Předmluva


Jak jsem již vzpomínal dříve, tak stav páteře České silniční sítě, a sice "dálnice" D1, je katastrofální a osm let cestování po tomto staveništi, které mělo být dle plánu staveništěm pět až šest let, mě už vážně nebaví, slušně řečeno. Služebně z Vysočiny na Prahu to ještě tak nějak jde, ale na Brno, kde od nájezdu Koberovice km 81 ke sjezdu Brno / Vídeň km 194, je ze 113 km "dálnice" 53 km v rekonstrukci, to už je silná káva.
Nehodlám si tedy od jisté doby víkendové cesty kazit tímto zážitkem a i na dovolenou do Tater jsem se vydal jinou cestou.

Cestu jsem samozřejmě v předvečer pečlivě naplánoval, včetně stravování mého i automobilu, což samozřejmě dopadlo tak, že jsem se musel od plánu i odklonit. Zejména pak časově to nesedlo zdaleka dle představ a cesta se z různých důvodů protáhla o cca 1,5 hodiny. Což mě během cesty, kdy už bylo jasné, že se do plánu nevejdu, celkem zachmuřovalo, také se tím víceméně rozpadly plány na pohodovou cestu se zastávkami na kávu a fotografování na zajímavých místech a nelíbila se mi představa, že konec cesty pojedu po tmě, což v mém věku již není příjemné.
Při zpětném zamyšlení mě ta cesta ale bavila, i když to z některých popisů není úplně patrné.


Cesta tam


Etapa 0 "Služební":

Započla v pátek 24.7.2020 zhruba v 7:30 pěší cestou do garáže pro Sierru, pěkně jako za starých časů, když se jelo Žigulíkem na chatu. Zde tedy tak docela nezačínala cesta na dovolenou, ale služební cesta do Jihlavy, kde jsem měl ještě v pátek práci.
Trasa není zaznamenána v mapě, ale vypadala následovně: Hořepník - Čížkov - Pelhřimov - silnice 602 - Jihlava. Celkem cca 50 km po kvalitních silnicích, vyjma úseku Hořepník - Čížkov, zde je silnice rozbitá.
Během cesty se nic zvláštního nestalo, jen mě před Útěchovičkami brzdil Lacina s Transitem.


Etapa 1 "Zahřívací":

Práci jsem si již týden dopředu připravil, abych toho neměl moc, tudíž jsem před třináctou hodinou vyrazil na místní Tank ONO dokoupit nějaké valuty a v cca 13:00 vyrazil na dovolenkovou cestu, zde již začíná záznam v mapě.
Ten "Mikův stopař" (Mapy.cz) mě pro tyto účely zaujal, jen jsem zjistil, že ve výškovém profilu trasy ubírá cca 60 metrů ze skutečné nadmořské výšky.
Z Jihlavy jsem tedy vyrazil na jih po silnici 38 až ke křižovatce “Kasárna", a dále pak již na východ po silnici 23, v Třebíči jsem doplnil zásoby Ginu a pokračoval do Náměště nad Oslavou, kde jsem měl naplánovaný oběd. Cesta zatím bez problémů, povrch silnic pěkný, provoz střední, ale nic, co by obtěžovalo.
V Náměšti jsem potkal první déšť a zastavil dle plánu v pizzerii Peperone, míval jsem Alfy a člověka to poznamená, na první pohled pěkná restaurace, na druhý pohled neskutečně pomalá obsluha, strávil jsem zde hodinu kvůli špagetám Carbonara, restaurace obsazená tak ze čtvrtiny a personálu tam bylo vidět celkem dost. Špagety byly dobrý, ale restaurace mě tedy nenadchla, tedy ani nedoporučuji.
Po této hodinové pauze jsem se vydal dále po silnici 23. Potkat na cestě takový pěkný autojeřáb na podvozku Tatra 138 je hezký zážitek, tedy pokud Vás od něj nedělí několik osobních a nákladních automobilů a stoupání. Jinak cesta až do Zastávky u Rosic žádné překvapení nepřinesla. Povrch vozovky stále kvalitní.


Etapa 2 "Překonej Brno a nezblázni se":

Před cestou jsem zvažoval, kterak se tomuto severnímu předměstí Vídně vyhnout, zda severně či jižně, vzhledem k dalšímu pokračování trasy vyhrála jižní varianta. Při příjezdu do Zastávky u Rosic jsem, vzhledem ke zpoždění nabranému v pizzerii, zvažoval i rychlý nenápadný průlet po D1. Letmý pohled do Google map na červenou čáru překrývající onu chloubu naší dálniční sitě od Ostrovačic ku Slavkovu mě přesvědčil, že onen průlet by možná byl nenápadný, ale určitě ne rychlý. Postupoval jsem tedy dle plánu jižní cestou.
Tedy silnice 395 přes Neslovice až k silnici 152 a po té na Modřice a Tuřany, silnice místy kvalitní, místy nekvalitní, i když i ty nekvalitní by ve Středočeském kraji byly považovány za "slušné". Občas pár pěkných zatáček, ale převážně průjezd obcemi, vynález minisukně k místním děvčatům zřejmě ještě nedorazil, tedy v obcích nebylo nic moc pro potěchu oka.
V Tuřanech jsem vzhledem k značení upozorňujícímu na práci na silnici změnil původně plánovanou cestu po silnici 417 na trasu přes Újezd u Brna, tedy silnice 380, 418 a 416.
Zde jsem vjel i do druhého deště, tedy spíše průtrže, což mě zpomalilo, neb jsem z auta moc neviděl, když jsem z toho nejhoršího vyjel, tak mě zastavil přejezd a průtrž opět dohonila, následně jsem z toho nejhoršího zase ujel.
Slavkov u Brna doprava na silnici č. 50, Brno konečně za mnou, teď už to pojede rychle. "V parjot".


Etapa 3 "Minul jste Brno a nejste v blázinci, gratulujeme, jste připraven na "Level 2":

Ono se řekne: "Jsem na silnici 1. třídy, to se poletí.", ale ta realita je trochu jinde. Najíždím na silnici č. 50, šlapu na plyn a po cca 10 km dojíždím do obce Bučovice, zde nejen že silnice 1. třídy prochází centrem města, ale ještě se uprostřed elegantně kříží s další významnější silnicí pomocí semaforu, no pár červených sem tu strávil, naštěstí mi dělali společnost kazety s písněmi Karla Gotta. Asi desátá zelená a jedeme dál, konec obce plyn na podlaze a vstříc těm bájným Buchlovským kopcům.
O dalších 10 km dále míjím obec Nesovice a pravá noha mění polohu na ten prostřední pedál, zatímco pravá ruka míří k spínači varovných světel, kolona k nedohlednu a letmý pohled do map opět ukazuje červenou čáru a v Buchlovských kopcích druhou. Otáčím tedy stroj zpět, se spuštěným levým blinkrem si prvně najíždím k pravé straně, abych se otočil a už mě ten za mnou předjíždí, aby hned zastavil, dokončím tedy obrat, jedna, plnej, omezovač, ať si trochu ulevím.
Odbočuji tedy na silnici 429 směr Koryčany, ta průtrž mě už zase dohnala a zase na přejezdu. V Koryčanech míjím odbočku na silnici asi tak osmnácté třídy, sotva viditelné na mapě a chybně mířím na Stupavu, což by mě vrhlo do druhé kolony, na konci obce jsem si to tedy uvědomil a opět otáčím stroj a vracím se na onu "stezku".
Ona zapadlá silnice Koryčany - Osvětimany překvapuje nečekaně špičkovým asfaltem, hromadou zatáček a téměř nulovým provozem. Pravda, je široká tak na jeden a půl auta, nemá krajnice a často kraj silnice navazuje na sráz do lesa, takže je to celkem na srdíčko, věřím, že Dave by zde byl jako v ráji. Já tedy jedu obezřetněji, neb je zataženo a navíc je silnice kryta korunami stromů, vidím tedy celkem ho..., ale Sierra mě podrží.
Pokud by to tu někdo chtěl navštíviti, tak doporučuji spíše v takovémto nevlídném počasí, po cestě jsem viděl i nějaké turistické cíle, tak za pěkného počasí hádám hromady pumpičkářů.
Po této technické pasáži se po silnici 422 vracím na silnici č. 50, zde se opět vydávám zpět k obci Buchlovice, kde je plánován "Pit-stop", doplnění benzínu a kofeinu na místním Euro Oilu. Během pití kávy mě opět dohání déšť a kazí mi fotografii.
Kává na Euro Oilu
Kává na Euro Oilu
DSCF4113_M.JPG (722.29 KiB) Zobrazeno 5238 x

Etapa 4 "Za stálého předjíždění pomalu vpřed":

Konečně se otáčím vpřed na východ a po silnici č. 50 mířím na Starý Hrozenkov.
Provoz je dost silný, jakékoliv předjetí mě moc neposouvá, zadní nárazník olizuje déšť, míjím Uherské Hradiště a Uherský Brod, blíží se devatenáctá hodina. Jsem tedy šest hodin na cestě a uvědomuji si, že jsem jen lehce za polovinou trasy, přede mnou je více jak dvě stě kilometrů přes horské průsmyky a blíží se soumrak.
Přichází ona bájná trudomyslnost a nafukovací míč ani komický převlek s sebou nevezu.
Představa noční cesty, slovenskou dálniční známku zaplacenou nemám, tedy "zkratka" přes Žilinu není možná, ani představa toho, že si tam na týden táhnu z Čech ten zatracenej mrak, mě moc nerozveseluje. Alespoň ten asfalt je stále kvalitní.
Provoz zeslabuje a já konečně opouštím tu protivnou nížinu a začínám stoupat do Bílých Karpat, které silnice protíná Drietomskou dolinou, nálada se začíná zlepšovat, když míjím opuštěný hraniční přechod a přede mnou se objevuje cedule: "Slovenská republika".


Etapa 5 "Svítá na lepší časy, přesto, že se smráká":

Dolina kolem silnice č. 9 se částečně halí do mlhy, je kvalitní a nabízí pěkná panoramata Bílých Karpat, provoz už není tak silný a postupně klesám k nížinám kolem Váhu.
Přibližuji se k obchvatu Trenčína a vítá mě semafor kyvadlového provozu, naštěstí padá rychle zelená. A zde mě překvapuje vymoženost moderní silniční sítě, která už v Čechách pravděpodobně upadla v zapomnění: "Panelka", nemyslím Jawu. Úsek tohoto skvostu je jen nějakých 10 km dlouhý, ale druh zábavy jím produkovaný bych již zažít nechtěl. Pamatuji, že další podobný se nachází v úseku Martin - Turčianske Teplice, ten mám projetý na motocyklu a také ho nemohu doporučit.
Nicméně dále má silnice č. 9 povrch opět pěkný, je široká a přehledná, provoz je celkem malý, tak se mi daří nahnat nějaké minuty a co by dup přijíždím do Prievidze. Pokračuji rovně a po silnici 64 projíždím městem, následuje krátký nudný úsek táhnoucích se obcí.
V obci Nitrianske Pravno se loučím se silnicí první třídy a nadobro také s nížinami, pod 400 m n.m. se nějakou dobu nepodívám.


Etapa 6 "Přes horská sedla":

Pokračuji tedy přímo na silnici 519 a začínám stoupat do pohoří Žiar, jedná se o jižní cíp Malé Fatry s nejvyšším vrcholem Chlieviská 1024 m n.m., šeří se a vjíždím do lesů.
Dojíždím nějakou Audinu, která jede tak nějak slušně tak mám radost, že jsem získal beranidlo na srnky. Beranidlo odbočuje kamsi - jelen! Ještě, že jsem nepodcenil přípravu a před dvěma týdny namontoval 260 mm kotouče, osvědčily se. Jelen je tedy frajer a ani jekot pneumatik ho nepřiměje přidat do kroku.
Pohoří Žiar překračuji přes Vyšehradské sedlo 584 m n.m., mírně klesám, odbočuji na nevýznamnou silničku a přijíždím do Turčiaských Teplic. Zde se napojuji na silnici č. 65 a kousek mířím na jih, míjím ČS Slovnaft, kde jsem před čtyřmi lety prvně tankoval motocykl v zahraničí a odbočuji na silnici č. 14.
Opět začínám nabírat výšku, po pravici se mi tyčí Kremnické vrchy s nejvyšším vrcholem Flochová 1317 m n.m. a po levici Velká Fatra čnící až do výšky 1595 m n.m. vrcholem Ostredok. Mezi pohořími se chystám proklouznout přes sedlo Malý Šturec. Brzdí mě nějaký Francouz, ale ne tolik, aby to vzhledem k šeru kazilo náladu, která již vzhledem k blížícímu se cíli a panoramatům zdejších hor značně stoupla i bez nafukovacího míče.
Zastavuji v onom sedle ve výšce 890 m n.m., nezbytná zastávka s pískem. Je půl deváté, někde čtvrt kilometrů pod mýma nohama se nachází nejdelší železniční tunel na Slovensku a oznamuji Duškovi, že nemá smysl na mě čekat na nádraží v Liptovském Mikuláši, po tom až ve čtvrt na devět vystoupil z vlaku. Pořizuji nezbytnou fotografii, alespoň nějakou, a chystám se usednout za volant, mým směrem projíždí náklaďák, nemá tedy smysl ho pronásledovat tak ještě vytahuji Kofilu. Po té tedy znovu usedám za volant a vzhůru dolů k Banské Bystrici, cesta je samá zákruta, ale celkem přehledná s pěkným povrchem, za pěkného počasí to tu bylo plné motorkářů, nyní je silnice jen moje. Sjíždím do doliny a padá definitivně tma, navíc mě zase dohnal ten déšť nebo si mě nadběhl a počkal si, neb přichází k přídi, odbočuji tedy doleva na silnici 59, řadím se za tirák a začínám stoupat.
Vzhledem ke tmě a dešti jsou nakonec koncová světla tiráku docela příjemným společníkem, navíc se jedná asi o tirák závodní, neb ve stoupání společnými silami předjíždíme další tirák a i ve stoupání i v zatáčkách stále drží devadesát.
Po pravici se mi již tyčí Nízké Tatry a společně s tirákem přejíždíme sedlo Donovaly a dosahujeme nadmořské výšky 985 m n.m.
Za stálého deště klesáme až do Ružomberoku, kde se naše cesty rozdělí.
Povrch silnic byl i na tomto úseku kvalitní.
Sedlo Malý Šturec 890 m .n.m.
Sedlo Malý Šturec 890 m .n.m.
DSCF4115_M.JPG (876.37 KiB) Zobrazeno 5238 x

Etapa 7 "Cíl na dohled":

V Ružomberoku se loučím s tirákem a mířím na východ po silnici č. 18, u Liptovského Michala přestává pršet a začíná dálnice, sjíždím tedy, a osamocen pokračuji po silnici č.18, klikatící se podhůřím Nízkých Tater, někde v temnotě po levici leží Liptovská Mara. Pokračuji tedy obezřetně černou tmou nepotkajíc ani nohu, ani kolo, a konečně zřím ceduli Liptovský Mikuláš.
Proklouznu nočním městem, přibližně v 22 hodin parkuji a po devíti hodinách a 460 kilometrech pro tento den naposledy vypínám motor.
Objektivně mohu říci, že i po takovéto cestě, asi nejdelší, co jsem kdy se Sierrou absolvoval, vystupuji z tohoto 33 let starého automobilu bez posilovače řízení a jakýchkoliv asistentů, vybaveného jen sedačkami Recaro, celkem odpočatý a bez jakéhokoliv náznaku bolesti zad či jiných nepříjemných pocitů spojených s dlouhou cestou, jediné co bych vytkl jsou světlomety, ty sou tam opravdu jen na to, aby to auto nevypadalo zepředu divně.
Zdálo by se, že je to konec a že jsem v cíli, ale jen částečně, Liptovský Mikuláš je jen dnešní cíl, doopravdy v cíli nejsem...


Etapa, neetapa 8 "Noční Mikuláš":

... vyberajú z batožinového priestoru tlumok TL60 a volám Duškovi, nechť mi otvírá.
Ten už je nervní, neb má žízeň, byť svou cestu vlakem propil a hned ve dveřích straší, že na Slovensku bary musí zavírat v 23 hodin vzhledem, však víte proč. Házím se do gala a vyrážíme do víru velkoměsta. První bar opouštíme v půl jedné a cestou zpět navštěvujeme ještě druhý. S těmi poplašnými zprávami se nějak roztrhl pytel.
Po třech drincích a třech panácích tedy spokojeně usínám, po víc jak půl roce v paneláku.


Etapa 9 "Přes poslední kopec":

Není zaznamenáno v mapě, cca 60 km.
Probouzím se a vidím, že původní plány na sobotní výstup na Kriváň mi kazí počasí, po konzultaci s odborníkem na meteorologii tedy výstup odkládám a po doplnění zásob kořalky startuji Sierru, Duško vedle startuje Scorpio. Vyrážíme tedy na finální etapu.
Cíl je sice za kopcem, ale po silnici to nějaký ten kilometr je.
Podél Váhu míříme po silnici 18 na východ a za Liptovským Hrádkem odbočujeme na silnici 72 a začínáme opět nabírat výšku. Podél cesty jsou stále k obdivu panoramata Nízkých Tater, zastavuji tedy na focení a Scorpio mizí v dáli, místa k zastavení na pěknou fotku tedy moc nejsou, tak ani fotky nejsou nic moc.
Nad sedlem Čertovica 1240 m n.m.
Nad sedlem Čertovica 1240 m n.m.
DSCF4118_M.JPG (772.8 KiB) Zobrazeno 5238 x
Dosahuji nejvyššího bodu celé cesty, sedla Čertovica, a vyjíždím na parkoviště pořídit fotografii v nadmořské výšce 1240 metrů, nejvýše, kde jsem byl se Sierrou.
Pak už jen zase klesnout po silnici průměrné kvality, v Bystré odbočit doprava, po silnici 584 se přiblížit k jižnímu svahu hory Chopok a u hotelu Partyzán se vydat po úzké silničce ku Krpáčovu a proplést se blátem k chatě.
A zde je cíl, na úbočí Nízkých Tater 750 metrů nad mořem.

hadXR
Příspěvky: 113
Registrován: pon 25. kvě 2020 20:32:09

Re: hadův vozový park

Příspěvek od hadXR »

Krpáčovo 750 m n.m.
Krpáčovo 750 m n.m.
DSCF4130_M.JPG (1.18 MiB) Zobrazeno 5238 x
Cesta tam byla dlouhá zhruba 570 km a 10 a půl hodiny včetně zastávek, 0 a 9 etapy.
Záznam neobsahuje etapu 0 a 9
Záznam neobsahuje etapu 0 a 9
Cesta tam Stopař_M.jpg (724.21 KiB) Zobrazeno 5238 x

Odpovědět

Zpět na „Vozy členů“